Výše naťuknuté srovnání České republiky a Jižní Afriky souhlasí. Mám to více než ověřené z vlastních zkušeností posbíraných za hodně dlouhou řadu let.
bankovky na šňůře
U nás v Česku prostě normálně žiji. Ráno – nejednou ještě za tmy – chodím po ulicích sídliště do práce, ze které se stejnou cestou nejednou rovněž až za tmy vracívám zase zpět. Jezdím tu městskou hromadnou dopravou, autobusem, vlakem, chodím na nákupy, na poštu, do banky nebo k bankomatu, chodím na kulturní akce i nekulturní hokej nebo fotbal. Prostě tu žiji naprosto normální všední život. A za tu dlouhou, předlouhou řadu let tady se mi nikdy nic nestalo. Nikdo mě nenapadl, nikdo mi neublížil třeba kvůli tomu, že by mě chtěl obrat o peníze, jež já mám a jichž se jemu naopak nedostává.
české tisícovky
V Jižní Africe se okrádá a ze zištných důvodů přepadá i zabíjí mnohem častěji. Mám už své zkušenosti, zažil jsem to i na vlastní kůži. Děje se tak zejména v chudinských čtvrtích, kde by našinec nejednou dlouho nepřežil, děje se tak ale i na jakýchkoliv jiných místech, snad vyjma malých vísek, kde se všichni dobře znají, a těch nejluxusnějších a tudíž dobře střežených čtvrtí měst. I pro pouhých pár drobných vás tam mohou zabít. A co jsem kdysi slyšel, ovšem potvrdit nemohu – policie už se tam prý banalitami jako obyčejné krádeže ani nezabývá, protože vrhá všechny síly na to, aby nějak zvládala aspoň ty daleko horší typy kriminality. A není tak divu, že spousta zajištěných a slušných místních žije v domech za vysokým plotem či zdí, za ostnatým drátem, elektrickým plotem s alarmem.
Ten rozdíl mezi oběma zeměmi pramení zřejmě z toho, jaké jsou jejich sociální systémy.
Jak jsou zaopatřeni chudáci v České republice, o tom se rozepisovat netřeba, to všichni známe.
V Jižní Africe takový sociální systém jako u nás nemají. A proto je tam značná část obyvatelstva totálně chudá. A i ti, kdo mají nějaké příjmy, si vesměs nemohou vyskakovat. Mají tam značnou chudobu, spousta tamních lidí je zcela bez prostředků. A chtějí-li takoví lidé nějak přežít, prostě musí (žebrat, vybírat odpadkové koše a prohrabávat pytle s odpadky, prostituovat a) krást. Třeba i za cenu použití násilí, pokud to nejde jinak.
Dalo by se tedy říci, že ze srovnání těchto dvou zemí vycházíme po stránce zlodějny výrazně lépe.
Ovšem je tomu tak? Zkuste se zamyslet. A třeba stejně jako já přijdete na vtíravou myšlenku, že ne.
Protože v JAR musí movitější lidé nejednou žít za zdmi a ploty a být ostražití, aby o své peníze nepřišli. Kdežto u nás?
U nás nás bezprizorní kriminálníci ani zdaleka tak často neokradou. Nemusí se namáhat. Protože dostávají peníze od státu. Který o ně automaticky okrade všechny daňové poplatníky.
A před státem se za žádnou zeď ani plot neschováme.